Proběhlé výstavy
Ve snu jsi obnaŽENA
Listopadová výstava fotografií Vládi Kočičky určitě stojí za zhlédnutí. Vláďa sliboval akty, nahá ženská těla na obrázcích jsou, ale v pojetí něžném a decentním, mnohdy zahalená do dalších snových výjevů, divákovi je poskytnut prostor pro vlastní fantazii.
Vernisáž se zpočátku tvářila, že vlastně ani nebude - v 18 hodin, kdy měla začít, byl v galerii jeden host. Ale pak se vše obrátilo a místa se zaplnila všechna. Sice bez hudby, ale díky poezii - autorem byl sám Vláďa - a antického Artemidórova snáře (evokováno názvem výstavy) si návštěvníci navodili tu správnou náladu. Poněkud k ní přispěla i generální zkouška degustace svatomartinských vín, která obvykle připadá na 11. 11.
Obrazy Ireny Vorlíčkové
Svěží a půvabné obrazy Ireny Vorlíčkové potěší oko i duši.
Pohádky Hanse Christiana Andersena
Alena Valentová zraje jak víno, s každou novou výstavou překvapí a okouzlí víc a víc. Pohádky Hanse Christiana Andersena jsou toho dokladem. A pozoruhodné je skloubení každodenního života s tím výtvarným: vždyť malá mořská víla, děvčátko se sirkami, stín a další postavy z díla světoznámého pohádkáře mají podobu jejích nejbližších, dcer, mažela a ostatně i její vlastní. Účastníci vernisáže byli nepočetní, ale spokojení. A to je to hlavní.
Serendipity v malbě II
Po roce opět galerii zdobí díla sdružení Serendipity. Alice Kopečková, Libuše Čeledová, Zdena Bočarova a Rostislav Čevela za rok odvedli dobrou práci. Nové pohledy, nové nápady, výstava je inspirativní a bohatá, prostě když lidé chtějí tvořit, jejich duše překypuje podněty a nápady, vznikají krásné věci.
Na vernisáži se ujal slova jediný muž ve sdružení Rosťa. Pohovořil o svých životních serendipitách a bylo to velmi veselé povídání. Na příčnou flétnu opět zahrála Helena Tučková. Galerie byla plně obsazena, takže konečně zase vernisáž jak se patří.
Hudba obrazem
Výstava výtvarného sdružení Řád chaosu byla úspěšně nainstalována, až nás překvapilo, že se všech 33 děl vešlo. V pořadí 40. výstava v galerii U milenky je podle názoru prvních návštěvníků velmi zdařilá.
A obzváště zdařilá byla i vernisáž, která se konala 13. července. Nejen že lidé zaplnili galerii do posledního místečka, ale ještě se odhodlaně pustili do kvízu: k očíslovaným obrazům přiřadit název opery, kterou obraz ztvárňoval. A považte, jedna dáma poznala všech devět oper! Odměnou byly monotypy a grafiky autorky obrazů Zdeny Bočarovy. Jelikož tématem výstavy byla hudba a obraz, tedy barva, bylo i občerstvení barevné - vynikající sýry všech barev (dokonce i modré) a klobásky ladící k sýrům i vystaveným dílům. I noční bouřka s plejádou blesků tak nějak ladila...
La Primavera
První "opravdovou" vernisáž po době covidové pronásledovala trochu smůla, nejprve byla přeložena z pondělí 7. na středu 9. června kvůli dopravě a pak se málem nekonala kvůli havárii vodovodního řadu, na který je napojena vinotéka. Ale přeci jen se vše podařilo. Autorka představuje svou výstavu takto:
Milí přátelé,
srdečně vás zvu na červnovou výstavu svých obrazů a koláží v galerii U milenky v Praze. Nazvala jsem ji LA PRIMAVERA V TAJEMNÝCH PŘEDIVECH SOUVISLOSTÍ.
Názvem odkazuji na slavný renesanční obraz la Primavera (italsky Jaro) od Sandra Botticelliho. Mám k tomuto dílu (a taktéž k obrazu Zrození Venuše) osobní vztah s příběhy. Je na nich patrná změna paradigmatu umělce se silnou touhou po návratu krásy a půvabů života do umění.
I já jsem v době vrcholící pandemické krize snila o jaru, o návratu harmonie do života. Může umění změnit představivost diváka či posluchače? Má sílu proměnit jeho zaběhané chápání světa a umožnit mu snadnější vstup do nového světa s jinými predispozicemi? Na tyto otázky mi odpovídali mí pomyslní průvodci z minulosti i současnosti a kladli mi (ne vždy příjemné ) otázky nové.
Albert Einstein mě svým entuziazmem vždy povzbuzoval: „IMAGINACE JE VŠECHNO. JE TO PŘEDOBRAZ VŠECH BUDOUCÍCH ZÁZRAKŮ ŽIVOTA.“
Také velmi kreativní umění 60. a 70. let, plné experimentů, ke kterému se opětovně a ráda vracím, pohnulo světem a vžitými představami o něm. Mladí lidé měli vize o lepším a svobodnějším životě a snažili se své představy uskutečnit pokud možno ihned. Mnohé se jim povedlo, mnohé se zvrtlo. V 60. letech jsem byla velmi mladá. PRAŽSKÉ JARO vonělo a zpívalo o budoucím životě plném barev a dalekých obzorů.
V krizi se rodí silná touha po transformaci. A tak stříhám současnou a minulou realitu nůžkami a vytvářím koláže - realitu novou v souvislostech. Za přítomnosti tajemného Einsteina na pláži... A minimalistické, hypnotizující hudby Philipa Glasse. Posouvám pole se symboly magického sesterství matematiky s hudbou, vesmíru s přírodou. Výtvarně parafrázuji tajemné příběhy se souvislostmi, o nichž příroda a vesmír„vědí“ již dávno a vše. Zatímco my, lidé v 21. století, ještě tak málo. Jsou to moje výtvarné hry, podepřené špetkou znalostí minulých i současných vědeckých objevů.
Protože vše souvisí se vším, vstupuji virtuálně opět na území afrického kontinentu, z jehož lůna vyšly cesty celé civilizace světa. A také cesty hudby plné rytmů a emocí.
A život a radostný zpěv jara v Africe, který maluji, je opět mou vizí. Jsou to jen fragmenty dávné „rajské zahrady“. Skutečnost je často velmi smutná a bolestná. O těchto environmentálních problémech často hovoří jazykem hudby mí mladí průvodci.
A proto mi na závěr dovolte opět zacitovat moudrá slova Alberta Einsteina:
„Člověk je součástí celku, námi nazvaného ´vesmír´, částí omezenou v čase a prostoru. Prožívá sám sebe, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku - jakýsi druh optické iluze jeho vědomí. Tento klam je svým způsobem vězením, z kterého bychom se měli osvobodit tím, ŽE OBEJMEME VŠECHNY ŽIVÉ TVORY A CELOU PŘÍRODU V JEJÍ KRÁSE A ROZMANITOSTI.“
Přeji vám hezké zážitky z výstavy
Hana Masopustová
Odkudkoliv
Květnová výstava nese název Odkudkoliv a představuje fotografie, které na svých četných cestách po celém světě pořídila trutnovská cestovatelka, sportovkyně a fotografka Jitka Dvořáčková. Po dlouhé době jsme si troufli i uspořádat vernisáž, sice takovou "mikro", ale aspoň nějakou. Moderování s profesionalitou sobě vlastní se ujal sportovní komentátor a Jitčin kamarád Štěpán Škorpil, Jitka vyprávěla o okamžicích zachycených na fotkách a dalších cestovatelských zážitcích, bylo to po čase příjemné odpoledne a podvečer.
z LOMU a z DOMU
Michaela Spívalová se narodila v Opavě, vystudovala ekonomii na VŠB v Ostravě. Žije střídavě v Olomouci a v horách severní Itálie. Pracuje jako překladatelka a tlumočnice do italštiny, delegátka a průvodkyně CK, díky své práci strávila mnoho času např. na řeckém ostrově Zakynthos, v italském lyžařském středisku Bormio či na italské Sardinii.
Její práce se odráží v její tvorbě. Nechává se inspirovat architekturou a výtvarným uměním, které potkává při svých častých cestách, ale také přírodou, ve které ráda pobývá, filmovou tvorbou, literaturou nebo různými místy, které pro ni mají osobní význam. V jejích obrazech se promítaji noční výjevy, hry se světlem a tmou, harmonie barev. Používá kombinovanou techniku s olejovými barvami, poslední dobou experimentuje s akvarelem. V letech 2008-2020 měla několik výstav v okolí Opavy, v Prostějově, v Olomouci a jejím okolí.
Výstava byla opět ochuzena o vernisáž, ale pár hostů se přeci jen přišlo na čerstvě instalovaná díla podívat.
Žena
Výstava fotografií Jany Tesaříkové začala v únoru a pokračuje i v březnu. Opět jí nepřejí okolnosti, vinotéka je otevřená pouze k prodeji vína s sebou, ovšem kupující mají možnost si fotografie prohlédnout, mají-li zájem, ba dokonce si je koupit spolu s vínem. Členku výtvarného sdružení Řád chaosu znají návštěvníci jeho výstav především jako skvělou a originální malířku, tentokrát se s ní seznamují jako s nápaditou fotografkou. Zvolila akt v černobílém provedení a nápad to byl vskutku dobrý. Přijďte se, pokud se v březnu nic nezmění, sice jen podívat bez posezení u sklenky vína. Ale milovníkům křehkého umění aktu i pohled postačí...
Vzpomínky na léto
Radovan Pauch konečně vystavuje v Galerii U milenky! Jarní termín zhatil virus a ostatně i ten listopadový, nakonec se vše povedlo až v prosinci a výstava potrvá i v lednu, kdyby zase nastaly nějaké komplikace.
Radovan Pauch se narodil v Ústí nad Labem, od počátku 90. let žije a tvoří v Praze. Řadu let je kmenovým autorem Galerie La Femme. V procesu tvoření dospěl k osobitému neotřelému výrazu. Jde o libovolně taženou linii s mnoha protnutími. Z těchto nesčetných komplikovaných tvarových variant vzniká forma figur a objektů. Preciznost provedení dodává pevnost obrazu. Pauchova tvorba je součástí několika soukromých sbírek. Jeho umělecké vyjádření je jednotné, koherentní a snadno zapamatovatelné.
Ztracené iluze
Obrazy Krále Miroslava obsahují všechno, o čem surrealismus pojednává, vlastní životní zkušenosti a prožitky nasbírané na rušné a bouřlivé životní cestě umělce, který ale celý svůj život a vše, co mu přinesl, přijímá s neuvěřitelnou pokorou. Díla, malovaná skvělou technikou s použitím rozsáhlé palety barev, vytvářejí dokonalý harmonický celek, který dokáže člověka pohltit, uchvátit, ale i znechutit. Přesná a správná kompozice nabídne „cestu“ obrazem, barevné provedení lahodí oku a celek poskytne možnost k zamyšlení se nad významem, tajemstvím, poselstvím,které nám malíř předává svým svérázným způsobem. Zrcadlí se v nich jeho originální náhled na svět a na život celé společnosti a potřeba sdělovat své názory , postoje a poznatky druhým a být jim nápomocen na jejich životní pouti.
Vladimír Kočička akvarelem
Vladimír Kočička tentokrát vystavuje díla, která jsou "horkou novinkou", vznikla letos v době koronavirové nucené nečinnosti vinou uzavření pracoviště. Opět dokazuje, že žádná výtvarná technika mu není vzdálená, jeho akvarely jsou přesně takové, jaké mají být: průzračné, éterické, lehké jak vánek...
Serendipity v malbě
Šťastná náhoda, díky které nacházíte, co jste nehledali, a dostane se vám toho, na co jste ani nepomyslili... to je serendipita. Šťastnou náhodou se sešli čtyři milovníci malby a tvořivosti a coby originální výtvarná skupina vystavují svá díla U milenky. Libuše Čeledová, Alice Kopečková, Zdena Bočarova a Rostislav Čevela sestavili ze svých děl soubor, který potěší oko a mysl přiměje k zamyšlení. A výsledkem je nečekaná dobrá nálada a pocit příjemně stráveného času - zkrátka serendipita.
Bohyně a Běsi
Nová výstava Jany Tesaříkové vyvolává pocit, že obrazy na ní vystavené malovalo více malířek. Přesto jsou navzájem propojeny stylem malby i obsahem, který v žádném z děl nechybí. Slovanské bohyně na obrazech i fotografiích se s běsy a démony snášejí docela dobře, celkový dojem je velmi příznivý.
Na křídlech hudby a poezie
Na svou výstavu zve Hana Masopustová sama:
Vážení přátelé, po roce se opět vracím do galerie U milenky s obrazy novými, ale i staršími, které jsem v Praze ještě nevystavovala. Část kolekce, která se váže ke zvolenému hudebnímu tématu, je právě vystavena v galerii ŠPEJCHAR v Želči. Obrazy tam budou viset pravděpodobně celé léto. Velkou část nápadů jsem nestačila zrealizovat, zůstaly jen ve skicách. Přesto věřím, že vám obrazy vystavené v Milence v tomto nelehkém období pozvednou náladu a na chvíli přenesou do jiných světů. Jsou totiž neseny na ptačích křídlech.
TÉMA LETU a ptačích křídel patří k typickým symbolům a obrazům, které jsou univerzální psychickou zkušeností, výrazem lidské touhy po přesahu od nepaměti. Lidská „touha vábící z mezí“. Zážitek z letu může být produktem aktivní, bdělé imaginace, překonávající tíži existence a dodávající nám pocítit lehkost bytí. VZLÉTÁNÍ je výrazem životního dynamismu, tvůrčí euforie a svobodné vůle. Téma letu je oblíbeným a častým motivem mých obrazů.
Anglické slovo SPIRIT může být překládáno různě: DUŠE, DUŠEVNO, ODVAHA, STATEČNOST, VERVA, KURÁŽ, ELÁN, ZÁPAL. A sloveso SPIRIT má tyto významy: OŽIVIT, DODÁVAT ODVAHU, POVZBUZOVAT. Spirituální jazz v 60. letech a jeho renezance a metamorfóza v tvorbě nejmladších umělců v Anglii a USA. Jazz je svoboda a plující vzducholoď. „Je to univerzální prostředek pro komunikaci. Univerzální čili globální ve smyslu vesmírném. Protože hudba je založena na akusticko-fyzikálních základech (včetně harmonické řady) a ta má svůj základ již ve VELKÉM TŘESKU.“ (P. Wlosok)
Mýtické a velmi poetické představy mnoha starých kultur a metafory umělců všech dob soustřeďují pozornost na VEJCE jakožto PODSTATU VESMÍRU. I tady jednou dojde k VELKÉMU TŘESKU. Když je vzrostlému ptáčeti hnízdo malé, ocitne se náhle nad propastí, chvíli váhá, ale potom roztáhne křídla a letí. Vše živé ustrne nad osudovostí tohoto okamžiku. A pak s úžasem vydechne. Vzlétnout tak s ptáky... PTÁCI – nepřekonatelní tvorové – denní prožitky v okolí naší chalupy. Ptačí zpěv a ptačí dramata. INSPIRACE POEZIÍ, která souzní s hudbou, s ptáky,s vnitřním naladěním. Poslech HUDBY, která má DUŠI A PŘESAH. Tajemné předivo souvislostí mezi světem před zrcadlem a světem za zrcadlem.
Vážení přátelé, srdečně vás na červnovou výstavu zvu a přeji vám nejen pevné zdraví, ale také hezký zážitek. Ať se při pohledu na obrazy cítíte ve výborné náladě – IN HIGH SPIRITS !
Vernisáž se uskutečnila 3. června, sem tam se ještě objevily roušky, ale nijak nepřekážely družné zábavě a přátelskému povídání. Jubilejní 30. výstava U milenky stojí za zhlédnutí, obrazy jsou plné emocí a citu, velcí dravci a drobní ptáčci zpěváčci jim dodávají další netušený rozměr.
Summa summarum
Sny srdca
Ingrid Balážová se narodila ve znamení Raka v krásném slovenském městě Trenčíně. Je aranžérkou. Výtvarné čínnosti se začala věnovat už na škole. Navštěvovala soukromé hodiny malby u Igora Meška. Inspiruje ji především příroda. Z malířských technik využívá akryl a akvarel.
První výstavu měla v roce 2006 v galerii Bazovského, další v centru Dia Via a zatím poslední v Okruhovom Dome Armády, všechny v Trenčíně.
Pakt Ďábla se Smrtí
Jiří Abaddon Navrátil se představuje vůbec poprvé jako výtvarník, jeho fotomontáže jsou pozoruhodné, tématika je sice poněkud pochmurná - jeho povolání hrobníka ji tak trochu podmiňuje -, ale názvy jednotlivých děl jsou mnohdy temnější než samo dílo. Vernisáž byla opět skvělá, sice bez hudební produkce, zato čtení ukázek z Abaddonnova prozaického díla v profesionálním Henrykově podání a básní anglického básníka Holdstocka v překladu a přednesu Vikiho Shoka tuto mezírku zcela zaplnilo a hudba nechyběla.
Barevný svět Ireny Vorlíčkové
Záliba v kreslení a malování provází Irenu Vorlíčkovou již od dětství. Navštěvovala kurzy kreslení akad. mal. Františka Nedvěda a později pro ni byly také přínosem rady a vedení akad. mal. Karla Součka. Po absolutoriu Výtvarné školy Václava Hollara působila v reklamě, v knižních a časopiseckých redakcích jako výtvarná redaktorka a grafička. Mnohaletá profese grafika ji přivedla také k ilustracím povídek, vytvořením grafické podoby knih, časopisů, firemních log.
Malování obrazů i přes přestávky, které si vyžádaly mateřské povinnosti a náročné zaměstnání však zůstalo její největší potřebou a radostí. V období přestávek psala pohádky pro děti „O Hopsálkovi, Jiskřičce a Meluzínce“, které vyšly knižně.
V tvorbě vyjadřuje své pocity a prožitky, často ve spojení s přírodními motivy, tak jak je potkává na pozadí dobrých i nedobrých životních událostí, vždy s optimistickou vizí v budoucnost. V řadě obrazů jí malba akrylovými barvami umožňuje využít také strukturální pastu a přírodní kameny. Některé obrazy jsou realistické, v jiných pak využívá stylizaci.
„Možnost vystavovat ve vinárně-galerii U milenky je pro mě dobrá příležitost podělit se o moji tvorbu s ostatními,“ říká Irena Vorlíčková. A o vernisáži, která se konala 10. ledna 2020, napsala: "Sešli jsme se v hojném počtu a za vtipného moderování Lenky Střížovské, hry na kytaru Honzy Střížovského a saxofonisty Zdeňka Krysty byla skvělá nálada a zábava. Dík patří přátelům, kteří pro mě hodně znamenají, oni vědí, kteří to jsou. Poděkování patří též galeristce Zdeně Bočarové za možnost vystavovat v tak milém prostředí u džbánků s výborným vínem. Každému mohu doporučit! Byl to prima večer!"
Kytice
Výstava inspirovaná baladami K. J. Erbena přináší zbrusu nová díla členů sdružení Řád chAosu. Ukazuje, že fantazie lidská je bezbřehá a každý vnímá text té které básně po svém. Je na co se dívat! Vernisáž doprovázela tématická hudba - Cyrilovy písně byly vybrány tak, aby evokovaly názvy Erbenových balad (např. Holubí dům = Holoubek), recitovala se Polednice v angličtině, latině a ruštině a Vodník ve francouzštině (samozřejmě jen úryvky), hostů přišlo hodně a dobře se bavili. Kytice jako téma výstavy nezklamala, Vláďa Kočička, Jana Tesaříková, Jan Toť i Zdena Bočarova zpracovali zvolené balady báječně!
Svět jako makro
Milan Blšťák fotografuje přírodní motivy, v jeho fotografiích převažují květiny a části rostlin, ale v centru jeho pozornosti je voda. Kapky vody, krystalky ledu, ledová krusta - prostě voda v nejrůznějším skupenství, voda zaujímající nejrůznější tvary a podobu. Na řadě fotografií můžete objevit, že nepatrná kapka vody zachycená na vlasově tenkém vláknu pavučiny, v sobě může zrcadlit celé okolí a představuje tak osamocenou planetu plnou barev... O tom všem a také o tom, jak se k tomuto žánru dostal a co mu přináší, vyprávěl Milan Blšťák na ponaučném zábavném večírku konaném u příležitosti jeho výstavy U milenky. A se dvěma zpěvačkami a hráčkami na příčnou flétnu a jedním kytaristou a zpěvákem rovněž předvedl, že nevládne jen fotoaparátem, ale hraje i výborně na kytaru a zpívá.
Třicetiny SPV
Spolek podkrkonošských výtvarníků Trutnov, který letos slaví 30 let své existence, vyslal na září k Milence deset svých členů, aby představili jeho činnost pražskému publiku. Sedm jich vezlo svá díla osobně: Marie Havlíčková, Alena Valentová, Kateřina Hůlková, Zdena Bočarova, Miloš Trýzna, Milan Pejřimovský, Martin Reindl, tři - Ctibor Košťál, Milan Maxymov a Roland Hantl - svá díla poslali. V rozmanité přehlídce obrazů, kreseb, řezbářských prací a fotografií si jistě každý návštěvník najde svého favorita.
Svět za zrcadlem
Ačkoliv Iva Šurkovská vystavuje poprvé, není nezkušenou umělkyní. Ilustrovala sbírku básní pana Oldřicha Kapouna a také navrhuje motivy tetování. V její tvorbě hlavně vyskytují portréty a postavy, figury jsou převážně ženské. Taková je i výstava, složená z děl vytvořených technikou akvarelové malby, ale můžete zde spatřit i inverzní kresbu, fixy a tuš.
Název výstavy Svět za zrcadlem není náhodný. „Každý z nás hraje v životě určité role. Ale co se v nás skutečně ukrývá, když se nikdo nedivá?“
Vernisáže U milenky mají své neopakovatelné kouzlo. Je to vystavenými díly, autorem, lidmi, kteří přijdou... Tentokrát tu bylo ještě něco: kromě nádherných akvarelů a kreseb Ivy Šurkovské, při nichž si užilo oko, tu byla i díla řekněme kuchařská její kamaráky paní Karolíny a těch si užil pro změnu jazyk. A dvojice Fresh men - Cyril a Jarda - zpovzdálí podbarvující přátelský hovor hudební produkcí byla zase potěšením pro uši.
Zvon - Výstava fotografií
Toulky labyrintem
LABYRINT JE MIMOŘÁDNĚ KOMPLEXNÍ SYMBOL ŘÁDU – má mnoho významů a rovin.
Pro svouou malířskou toulku jsem si vybrala z velkého množství významů ty,které jsou mým niterným prožitkům nejbližší a které korespondují s myšlením člověka 21.století. Představy prapředků vyjádřené metaforou, moderní vědecké poznatky,vlastní zkušenosti a vybraná hudba začaly spolu velmi živě komunikovat.
Cesta byla nejen malířská, ale stávala se též poznávacím a iniciačním procesem. Labyrint mě vyzýval k putování do svého středu. Do DĚTSTVÍ – k Mauglímu ve mě a ke své nejpřirozenější identitě. Průvodcem se mi stal GEPARD jako zástupce všech ohrožených druhů zvířat v přírodě. Doprovázela mě též Tippi, která se narodila francouzským fotografům divoké přírody v Namibii a žila tam v souladu s divokými zvířaty 10 let. Vnitřním putováním mě též doprovázela krásná hudba, literatura, poezie, populárně naučné knihy a filmové dokumenty z přírody.
Na úvod radostně roztančila mé kroky hudba z LP „INFANCIA“(Dětství) od umělce E. Gismontiho a spolu s Tippi jsem začala „BLOUMAT PO AFRICE“.Při malování mě podněcovala též AFRODEEZIA Marcuse Millera, hudba a zpěv domorodců a zvláště pak rytmy kmene HIMBA v Namibii.
Do PRALESA mě zavedla JOSEPHINE BAKER – „nádherný idol z hnědé oceli, ironie a zlata“ a hudba kmene XINGU. Ozvěny jejich „hudby od Boha“, jak se o ní trefně vyjádřil Brazilec E. Gismonti v skladbě SELVA AMAZONICA. „Jak se žije v deštném pralese v povodí Amazonky“,vyprávěl malíř O. Placht v dokumentu, který byl natočen v jeho druhém domově.
Nejen prales, ale i HAD souvisí s labyrintem. CH. Baudelaire a jeho exotická kráska, báseň a malířská představa HADA, KTERÝ TANČÍ.
Nad objevem FRAKTÁLOVÉ GEOMETRIE V PRALESE jsem žasla stejně jako biologové a matematici, kteří se po několik století domnívali, že divokost přírody nelze definovat matematicky. V malých abstraktních malbách jsem se pokusila vyjádřit ve zdánlivém chaosu. pralesa řád – v mém případě malířský.
Slovník našeho chápání přírody obohatil též pojem „INTELIGENTNÍ STROMY“ v přirozeně vyrůstajícím lese bez brutálních zásahů člověkem. LES, další příklad labyrintu – řádu, který se rodí z rozmanitosti. Vědci zjistili,že stromy v takovém lese navzájem komunikují, láskyplně se starají o svoje potomstvo a pečují o staré a nemocné sousedy. Stromy vnímají, cítí a mají paměť. Neuvěřitelné, ale pravdivé!
VELKÁ ZEMĚ – krásná GAIA, symboly plodnosti a věčnosti, jeden z hlavních a nejstarších významů labyrintu. Zatímco se v mých malířských představách dívka svléká k lásce a rozvírá se jako květ, příroda zpívá o budoucím vadnutí. Silné okamžiky žití ve věčnosti. „Žij věčně jako na chvíli! – cikáda za cikádou volá“...
BĚH SLUNCE PO OBLOZE jako labyrint. „Missouri Sky“ (Metheny/Haden), abstraktní obraz „Rudý páv“, „Sametový les“ Iana Andersona, vítání slunce a Vivaldiho „Jaro“, Summertime v podání B. Holiday.
Zeus v podobě bílého býka unáší princeznu Europu na Krétu a spolu s děťátkem se rodí příslib velkých myšlenek a činů. Knosský palác dvojité sekery – LABRYS – znak ženského lunárního božstva. Za úplňku má žena muže v moci. Svým půvabem a zpěvem i Diana Krall v QUIET NIGHTS.
Západ slunce zbarvuje rybářský přístav do odstínů teplých žlutí a oranžové, večerní červánky hory, moře a pláže do něžného pastelu.V Libyjském moři se právě koupe nahá bohyně Eós... Prosím, hrajte „delicatissimo“!
NOČNÍ PLAVBA LODÍ, další z významů labyrintu. Do plachet se opírá BOČNÍ VÍTR slavného bubeníka B. Cobhama.
Vážení přátelé, zvu vás na svou výstavu, pestrobarevnou mozaiku tvaru labyrintu, připomínající dlažbu antické svatyně na jihozápadní Krétě. Divoká koza KRI-KRI pozoruje rozvaliny zašlé slávy z útesu a z dálky zní ozvěny hudby na tradiční krétské nástroje. Z dočasného uvěznění v labyrintu mě vysvobodila vzpomínka na uhrančivý krétský prostor. „KRITIKÓS HÓROS“!
Hana Masopustová
Summa summarum 2019
Původní dubnová skulina v programu výstav se poněkud rozšířila i o květen, takže obrazy Zdeny Bočarovy budou k vidění déle, než se předpokládalo. Starší díla se pěkně snoubí s novými a nejnovějšími, ta jsou nejen ke koukání, ale i ke čtení - autorkou básní je rovněž Zdena.
Jelikož se nekonala vernisáž, uskutečnil se v galerii ponaučně zábavný podvečer na téma sonetu, což je básnická forma, kterou má i Zdena ráda. Program se skládal z teoretické části, vysvětlující základní pojmy prozodie a versologie a pak z části ukázkové, v níž se jako recitátorka představila herečka Miriam Kantorková - především uvedla své oblíbené Portugalské sonety Elizabeth Browningové. Některé sonety v originále (anglicky a rusky) přednesl Henryk Paciorek. O hudební doprovod se zasloužila Helena Tučková krásnou hrou na příčnou flétnu.
Snová zátiší
Veronika Jiránková po roce opět příjemně překvapila spostou nových děl, díky nimž Galerie U milenky doslova rozkvetla. Sobotní vernisáž za hojné účasti přátel Veroniky i galerie, osvěžená písněmi v podání z loňska známého Jiřího Langra, doslova "neměla chybu".
Výstava obrazů Petra Vránka
Chladný únorový podvečer prozářily Petrovy obrazy, prohřály Mikiho verše a aforizmy a rozvibrovaly Jakubovy písničky. Publikum v přiměřeném počtu se určitě nenudilo, ba naopak se dobře bavilo.
Cesta kolem světa
Karolína Hrušková je členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov a tudíž už čtvrtou umělkyní z tohoto sdružení, která vystavuje v Galerii U milenky v Praze. Její akvarely jsou příjemné na pohled i pro duši, do které vnášejí poklid a pohodu, byť zobrazují mnohdy rušné ulice světových metropolí.
Tak to vidím já
Juliana Klimšová vystudovala VŠCHT a poté se věnovala vodě, její úpravě a čistotě. Když pak jako důchodkyně navštívila kurz kreslení pravou hemisférou, zjistila, že kreslení a malování ji těší a naplňuje. V dalším kurzu se naučila malovat akrylem a používat enkaustiku. V prosinci své obrazy nabídla ke zhlédnutí návštěvníkům Galerie U milenky. K adventní době skvěle pasují!
Visits
Vernisáž výstavy fotografií Jiřího Veselého Visits byla komorní, ale o to příjemnější. Květiny, houby či exotická zvířata a ptáci působí bezprostředně a autenticky, výstava dýchá pohodou. A k té při vernisáži vrchovatou měrou přispěl houslista Ondřej Kvita, který nejen vynikajicícm způsobem zahrál, ale také poskytl odborný výklad k některým prvkům své mistrovské hry (flažolety atp.), takže přítomní nejen potěšili oko i ucho, ale se i něco přiučili. Byl to skvělý zážitek a kdo nebyl, prohloupil.
Vnímání snů v čase
Vladimír Kočička se tentokrát prezentuje jako malíř využívající různé techniky malby. Jeho surrealistická duše se přichýlila blíž k abstrakci, i když surreálno stále zůstává přítomno v poněkud zastřené podobě.
Manželská erotika je můj koníček
Nová výstava v galerii stojí opravdu za zhlédnutí. Alenu Valentovou jsme si představili už při její první výstavě v září loňského roku, zbývá představit Kateřinu Hůlkovou. Pochází z Červeného Kostelce. Do Trutnova se s rodiči přestěhovala v pěti letech. Výtvarné nadání se u ní projevovalo už od útlých let a ve třinácti se pevně rozhodla, že se stane malířkou. Po absolvování trutnovské ZUŠ v ateliéru Mgr. Zdislavy Holomíčkové v roce 2002 pokračovala studiem na SPŠG Hellichova v Praze. Původní volba oboru Konzervátorství a restaurátorství se ukázala jako nešťastná, proto během prvního ročníku složila rozdílové zkoušky na obor Propagační výtvarnictví. Studium úspěšně ukončila v roce 2006. Její další vášeň, tentokrát pro anglický jazyk a literaturu, ji v témže roce přivedla na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde pokračovala studiem anglistiky a amerikanistiky. Láska a únava z velkoměsta ji nakonec přiměly vrátit se zpět do Trutnova, kde od roku 2009 pracuje jako propagační grafik a webdesigner.
Společný projekt s Alenou Valentovou pod názvem Manželská erotika je můj koníček je její vůbec první autorskou výstavou. Myšlenka se zrodila natolik spontánně, že během deseti minut měly dámy vymyšlené téma i název a zarezervované prostory pro výstavu. Kateřina se zde vrací ke své milované olejomalbě, kterou ovšem již na střední škole na dlouhou dobu opustila. Jednotlivé obrazy tak nesou autorčin původní realistický až impresionistický rukopis; každé z děl však zároveň do určité míry vzdává hold některé z výtvarných epoch, ke kterým má autorka vkusem a pocitově blízko.
MANŽELSKÁ EROTIKA JE MŮJ KONÍČEK
Kateřina Hůlková a Alena Valentová společně představují celkem dvaadvacet děl, jejichž hlavním spojovacím motivem jsou vlastní vztahy s jejich životními partnery. Deset společně zvolených témat pojala každá z autorek po svém tak, aby výsledek byl co nejupřímnější a co nejautentičtější. Obě dámy tak návštěvníkům výstavy dávají nahlédnout do svého soukromí a vnímání vlastní sexuality.
Specifickými tématy jsou:VIKING, CIZINKA, KONÍČEK, RUTINA, RELAX, SVÁTOST MANŽELSTVÍ, TANEC, SELFIE, SEX VE MĚSTĚ a vzájemný PORTRÉT.
Smyslem výstavy je nabourat zažitou představu, že z manželských či obecně dlouholetých partnerských vztahů dříve nebo později mizí vášeň a na její místo se vkrádá každodenní rutinou a nudou.
Obě autorky své muže znají už od základní školy. S trochou romantické nadsázky by se dalo říct, že si oba páry byly souzeny. Ani jedna z malířek se ve svém dlouholetém vztahu nenudí, což bylo hlavním a prvotním impulzem ke společné tvůrčí činnosti. Velké díky patří oběma manželům za jejich podporu i ochotu se skrze vystavené obrazy prezentovat veřejnosti spolu s autorkami.
Výstava je kontrastní pojetím jednotlivých témat i technikou. Barevně až monochromatické pojetí a experimenty s kombinovanou technikou v případě Aleny Valentové stojí proti místy tlumeným, místy nadsazeným tónům olejomaleb Kateřina Hůlkové. Jednu věc mají ovšem jednotlivá díla společnou: obě malířky jsou ve své interpretaci upřímné a odvážné, ale nikdy nevkusně vulgární.
Zvon a jeho tajemství
Výstava představuje fotografické kreace s atmosférou tajemna a romantiky vedle realistických obrázků z černé Afriky - dva rysy fotografické tvorby autora s pseudonymem Zvon.
Urscumug v říji umění
Jiří Motl je tichý, nenápadný, dalo by se říci introvertní mladý muž. U jeho kolébky se 19. 5. 1982 sešly dvě sudičky: Jedna mu přisoudila lásku k hudbě, druhá mu vložila do vínku cit pro výtvarné umění. A právě tomuto daru se Jiří začal aktivně věnovat od roku 2002.
Jeho výtvarné vzdělání začalo studiem Figurální kresby na pražské VOŠ Václava Hollara; v roce 2004 Jiří navštěvoval kurz olejomalby u malířky Věry Šteflové v Praze na Vinohradech. V technice kresby se během let 2006-2007 zdokonaloval na UMPRUM a v Praze na Letné, kde studoval Figurální kresbu pod vedením prof. ak. mal. Borise Jirků; v letech 2004–2008 Jiří úspěšně absolvoval studium kresby, malby a komerční grafiky na ISŠ Náhorní v Praze Kobylisích. Zvládá práci s temperami, olejem a kresbu tužkou i perem.
Svoboda a galaxie rocku - 60. a 70. léta
Hana Masopustová představuje portréty hudebníků z 60. a 70. let a člověk má dojem, že se s každým z nich znala osobně. Je skvělá kreslířka, takže se může soustředit na výraz a duši portrétovaného. O hudebnících, které maluje, také hodně ví, studuje jejich život i hudbu, rozebírá texty písní a vše pak promítá do celkového pojetí svých portrétů. Je to prostě nádherná výstava!
Degustace tvorby
Do 12. května v Galerii U milenky vystavuje svá díla malířka Veronika Jiránková, civilním povoláním manažerka marketingu momentálně na mateřské dovolené. Říká o sobě: „Má tvorba je pro mne hra s barvami a kombinace různých technik. Mám ráda obrazy, ve kterých se mohu ´ztrácet´a jež podněcují fantazii. O totéž se pak snažím i ve své tvorbě, tento typ relaxace vnímám jako sebeléčivý.“
Veronika je rovněž autorkou "mrňavé" knížky 70 dní na podporu nadačního fondu „N“ pro nedonošená miminka při Novorozeneckém oddělení s jednotkou intenzivně-resuscitační péče Fakultní nemocnice v Motole. Knížka je na výstavě k nahlédnutí a k zakoupení. Je to skutečný příběh z FN Motol. Maličký Sebastian při svém narození nevážil ani půl kilogramu, ale dokázal během 70 dní svého života tolik, co mnozí nezvládnou za celý svůj dlouhý život. Jak prožívá maminka předčasný porod svého děťátka? Co se jí honí hlavou? Jaké starosti řeší, co jí trápí a kolik nejistot prožívá... Výnos s prodeje samozřejmě putuje nadaci.
Vernisáž, která byla zároveň oslavou umělčiných narozenin, byla příjemná a veselá, hrou na klavír a zpěvem ji osvěžil Jiří Langr a dokonce se dražil obraz - dílo malé ani ne dvouleté Lili.
Nakvap
Doslova tak se sestavovala expozice, která v březnu nahradí jinou, dopředu plánovanou, leč kvůli zdravotní indispozicí umělkyně neuspořádanou. Naštěstí Vláďa Kočička má široký umělecký záběr a například jeho koláže v naší galerii dosud nevisely. Ani moje (a Silvaine Arabo) haiku se také už dlouho veřejnosti nepředstavila, takže dostala prostor spolu s několika staršími věcmi.
Místo vernisáže se konal 27. března zábavně ponaučný večer s hudbou a povídáním o haiku a kolážích. Sešli se na něm naši věrní příznivci a přátelé a myslím, že nelitovali. Vítězové malé soutěže o nejlepší haiku si odnesli i pěkné odměny.
Obrazy duše
Pěknou komorní vernisáží 18. ledna byla v galerii zahájena výstava Jany Tesaříkové, členky výtvarného sdružení Řád chaosu.
JANA TESAŘÍKOVÁ - Maluji, tedy jsem
Narozena ve znamení Blíženců.
Své výtvarné činnosti se aktivně věnuje od roku 2007, kdy začala navštěvovat Lidovou konzervatoř v Ostravě pod vedením paní Mgr. Petry Balnarové. Tříleté studium zakončila absolutoriem, opravňující k vyučování v zájmových kulturních organizacích. Poté navštěvovala ateliér paní Jany Smékalové.
Její tvorba je často inspirována jejími pocity a jí samotnou. Obrazy mají v pozorovateli vyvolat nekonečný proud myšlenek, otázky, na které nelze najít odpověď. Obrazy jsou emotivní, dotýkající se nitra každého diváka.
Technika: akryl, akvarel, olejomalba, pastel
Směr: surrealismus, symbolismus.
Svou první výstavu nazvanou ERROR, na níž se představila spolu s fotografem Petrem Kiškou, měla v roce 2010 v Občanském sdružení Maryška Bohumín. V roce 2011 proběhla další, již samostatná výstava v prostorách Galerie Maryčka v Havířově. Výstava nesla název Nitro. Další výstava z roku 2013 v klubu Atlantik v Ostravě se nazývala Temnota nitra. Účastnila se společné výstavy Havířovských výtvarníků (prosinec 2014 – leden 2015) pod názvem HVS 2014, která se uskutečnila v KD Leoše Janáčka v Havířově. Její první výstava v Praze, na níž se podílela spolu s dalšími umělci, dostala název Řád chaosu a konala se v galerii ve vinotéce na Truhlářské ulici v listopadu 2016. Do této doby se datuje i zrod výtvarného sdružení Řád chaosu, ve kterém vedle Jany působí Jiří Motl, Vladimír Kočička a Zdenka Bočarova. Společně realizovali řadu výstav – v roce 2017 v Cafe de Flore v Milovicích, v Galerii Nora v Gorazdově ulici, v Café Alternatif a v Galerii U milenky, vše v Praze. V roce 2017 se účastnila ještě další výstava, a to v lednu v Atriu městské radnice v Milovicích. Na výstave nazvané Kouzelný svět vystavovala společně s umělcem Petrem Viznerem nejen své obrazy, ale také již fotografie.
Několik její fotografii využila pro reklamní účely kosmetická firma Balzamiss, v časopise Příroda byla otištěna jedna její zajímavá fotografie. Její fotografie se umístily na předních místech i v několika fotosoutěžích.
Summa summarum
Oleje a pastely, které jsem vytvořila v letošním roce, tvoří trochu chaotický soubor, ale věřím, že si v něm každý vybere něco, co potěší jeho oko i duši.
ZB
Mršina
Une charogne
Rappelez-vous l'objet que nous vîmes, mon âme,
Ce beau matin d'été si doux :
Au détour d'un sentier une charogne infâme
Sur un lit semé de cailloux,
Les jambes en l'air, comme une femme lubrique,
Brûlante et suant les poisons,
Ouvrait d'une façon nonchalante et cynique
Son ventre plein d'exhalaisons.
Tak začíná Baudelairova báseň v originále. Na vernisáži bude samozřejmě přednesena v překladu, aby si ji užili i ti, kteří francouzštinou nevládnou.
Vl. K. mobilem
Vladimíra Kočičku jsem poznala nejprve jako malíře-surrealistu, posléze se ukázal být i fotografem s výjimečným viděním světa kolem sebe. Výstava jeho prolínajících se záběrů dokazuje, že i mobilem se dá fotit zajímavě a neotřele.
Vláďa o sobě: "Narodil jsem se jednoho listopadového dne v roce 1965 v Praze Košířích. Již od školních let rád maluji. Výtvarná tvorba, nejprve malování a kreslení se stalo součástí mého života, během let jsem svůj tvůrčí zájem rozšířil o fotografování, výrobu šperků a koláží.
Inspiraci ke svým dílům nacházím především v kinematografii, poezii a krásné literatuře.
Některé mé práce se dostaly až do soukromých sbírek mimo republiku. Také jsem ilustroval soubor básní začínajících básníků."
Básně v obrazech
Alena Valentová - obrazy
Jan Kašpar - básně
Výstavu, kterou máte možnost vidět, chystala Alena několik měsíců v roce 2017. Jedná se o jedinečný soubor listů v kombinované technice, který je úzce spojený s básněmi Jana Kašpara, do kterých se během práce na ilustracích zamilovala. Vznikl tak jedinečný výtvarný projev, který nabízí její osobní pohled k této výjimečné sbírce poezie.
Alena Valentová se narodila 21. března 1983 v Trutnově. Tvoří již od dětských let, kdy začínala kresbami smyšlených (převážně pubertálních) příběhů a komiksů. K zásadnímu převratu došlo v letech 1997 a 1998, kdy za podpory rodičů začala svůj talent rozvíjet dál a to studiem u akademického malíře Martina Kotka, který jí zároveň pomohl se připravit na talentové zkoušky na Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě. Zde se věnovala umění naplno v oboru Propagační výtvarnictví a studium úspěšně ukončila v roce 2002.
Od roku 2013 je členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků, se kterým také pravidelně vystavuje. Věnuje se převážně malbě, kresbě a compartu (malba elektronickou tužkou-tabletem přímo v počítači-compu). Kombinované techniky akrylu a pastelu vždy propojuje osobitý rukopis a použití černé barvy, která provází celou její tvorbu vycházející převážně ze smyšlených příběhů a lidského těla. Po několika autorských výstavách na Moravě a v Trutnově se nyní samostatně představuje i v Praze.
Alenina tvorba je lehký útěk z reality! Její silný vztah k černé naleznete téměř ve všech jejích dílech, ale určitě se nedá říct, že by se jednalo o depresivní malby. Miluje ženské tělo a jeho nedostatky, a proto ve většině věcí najdeme spojení právě s nahým ženským aktem. Barvy v jejích obrazech vždy podtrhuje černá, která je sloučením všech odstínů barevného spektra a tak nesmí nikde chybět.
Compartu se začala věnovat od roku 2001, kdy se snažila svůj rukopis propojit s počítačem a tak začali vznikat snové malby. Tato technika ji učarovala zejména tím, že jí dává volnost a možnost vracet se k dílu i s odstupem času.
Jan Kašpar se narodil 9. května 1950 v Praze. Více než třicet let pracoval jako novinář (např. v týdeníku Mladý svět, v před i popřevratové Tvorbě, v literární příloze Práva Salon). Především v 80. a 90. letech dvacátého století se věnoval psaní poezie. Zaměřil se na čtenáře tzv. apoetického věku, to jest puberťáky. Směřování poezie k pubescentnímu čtenáři bylo v 80. letech poměrně převratné. Do té doby se mělo za to, že poezii potřebují jen mladší děti, že starší čtenáři se zaměřují na věcné informace - proto tzv. apoetický věk. Přitom právě mladí potřebují pochopení a podporu v jejich nejistotách a obtížích. Jan Kašpar se dokázal vžít do mentality a cítění mládeže a nastavil mladým čtenářům nezaujaté a zároveň chápavé zrcadlo (jmenujme například básnickou sbírku Tulikráska).
V letech 2005-2008 autorsky spolupracoval s hradeckým divadlem Drak (např. Alenka zamilovaná, Carmen 20:07, Sedmá vlna). V té době napsal několik písňových textů pro Luboše Pospíšila, Bohumila Zatloukala a Jiřího Šlupku Svěráka. Od roku 1996 je stálým spolupracovníkem Českého rozhlasu 3 - Vltava, pro který připravuje pořad Osudy. Od roku 2002 je kmenovým redaktorem nakladatelství Krásná paní, je šéfredaktorem jeho knižní produkce. Od roku 2004 působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze jako učitel (lektor) a jako výkonný redaktor časopisu Lidé města (Urban People).
Otvíráme!
Výstava pláten Zdeny Bočarovy zahájila v srpnu 2017 činnost Galerie U milenky, která je součástí stejnojmenné vinotéky. Zápisy v knize návštěv svědčí o tom, že se líbila a že nápad otevřít tento malý stánek umění byl dobrý.
